K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Financování vodárenské infrastruktury

Datum: 22. 8. 2019, zdroj: OF 3/2019, rubrika: Ostatní

Na téma Financování vodárenské infrastruktury se počátkem letošního roku se konala v Praze konference, kterou uspořádalo sdružení B.I.D. services, s. r. o.

SOVAK

Konferenci moderoval RNDr. Pavel Policar ze společnosti Vodovody a kanalizace Havlíčkův Brod, a. s., a na akci mělo svého zástupce i Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR, z. s. (SOVAK ČR).

Na úvod přednesl příspěvek na téma Aktuální výzvy ve vodárenství Ing. Miloslav Vostrý, předseda představenstva SOVAK ČR. K aktuálním problémům, s nimiž se vodárenství potýká, patří například sucho. Vodárenské společnosti musí za takových podmínek věnovat zvýšenou pozornost kvalitě vody, neboť menší průtok v řekách má za následek snížení kvality surové vody. Předseda SOVAK ČR zdůraznil, že se i za přispění vodárenských společností daří zajistit, aby spotřebitelé nedostatek pitné vody v případech zvýšeného sucha ve větší míře nepociťovali, kromě dočasného omezení napouštění bazénů, či zalévání zahrad pitnou vodou. Do budoucna je ale nevyhnutelné zavést systematická řešení, včetně budování pokročilých systému řízení vodárenských soustav. Situaci prospěje i podpora propojování a obnova vodárenských soustav formou dotací, které připravují Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zemědělství. Jednou z dalších věcí, kterou by provozovatelé vodovodů a kanalizací ocenili, je uplatnění dvousložkové ceny ve vodném a stočném ve vyšší míře, než je tomu doposud. Na uvedené téma proběhnou jednání SOVAK ČR s Ministerstvem zemědělství. Nyní je možnost využít dvousložkovou cenu až do výše 30 % uznatelných nákladů pouze pro vodu předanou, na vodné a stočné pro koncového spotřebitele i nadále platí původní výše 15 %. Další z oblastí, na které je nutné se do budoucna zaměřit, je zvýšení zájmu o zaměstnání v oboru vodovodů a kanalizací. Vodohospodářské společnosti, stejně tak jako u jiných technických oborů, trápí nedostatek pracovní síly například na pozice montérů. K osvětě přispěl SOVAK ČR mj. v rámci výstavy VOD-KA, která se konala v květnu, a to nabídkou nového doprovodného programu s názvem JOB-ka, kde mohly firmy, střední i vysoké školy využít příležitost k náboru a představení svých programů.

Snímek z konference
Snímek z konference (foto autorka)

Ing. Jan Kříž, náměstek pro řízení sekce fondů EU, finančních a dobrovolných nástrojů, z Ministerstva životního prostředí, seznámil v příspěvku Příprava na nové programové období 2021–2027, jak vypadá diskuse o dotační podpoře pro vodárenství + přehled aktuálního stavu čerpání přítomné s aktuálním čerpáním prostředků z Operačního programu Životní prostředí (OPŽP) 2014–2020 a také s přípravou na nové programové období 2021–2027. Pro období 2014–2020 bylo alokováno na Prioritní osu 1 cca 14,9 mld. Kč. Bude tak díky podpořeným projektům vybudováno 1880 km kanalizací a 480 km vodovodní sítě (včetně přípojek). Vznikne 167 ČOV a 66 ČOV bude rekonstruováno. Ohledně dalšího programového období 2021–2027 usiluje Ministerstvo životního prostředí o získání 70 až 80 miliard korun na oblast životního prostředí. Detaily věcného zaměření budoucí podpory budou předmětem jednání na národní úrovni a také vyjednávání s Evropskou komisí, které započne v prvním čtvrtletí 2019. První draft OPŽP 2021–2027 by měl být předložen vládě pravděpodobně v březnu 2020. K podporovaným tématům by mohly patřit jak připojování obyvatel na zlepšené čištění odpadních vod, tak na vodárenské soustavy, vybudování nových ČOV, výstavbu úpraven vody a zvyšování kvality zdrojů pitné vody, či podpora opatření vyplývajících z Plánu povodí, ale i podpora kalového hospodářství. Ing. Kříž zmínil i financování přivaděčů, které nabývají na významu zejména s ohledem na výskyt sucha a mohou být přijatelnějším řešením než budování vodních nádrží. Ministerstvo životního prostředí mapuje stav vodárenských soustav a připravuje plán na jednání vlády. Podpora by měla směřovat nejen na vznik nových, ale i rekonstrukci stávajících přivaděčů, které jsou na hranici životnosti, nebo jsou umístěny v oblastech potýkajících se se zásobováním vody. Zmínil i další problém, který by si zasloužil finanční podporu, a to likvidaci znečištění povrchových vod farmaky či mikroplasty. V Německu zavádí další stupeň čištění, při němž se zbavují uvedených látek a je tedy otázkou, zda by i v České republice nemohl proběhnout obdobný pilotní projekt.

Emanuele Lobina z University of Greenwich se ve svém příspěvku Remunicipalizace ve vodárenství a udržitelný rozvoj – zkušenosti z evropských měst věnoval výhodám převedení správy vodárenství do státních nebo municipálních rukou. Do března 2015 se takto změnilo vlastnictví některých vodárenských společností, například v Paříži, Berlíně, či v některých amerických městech. Emanuele Lobina považuje za paradox, že se v devadesátých letech prosazoval názor, že soukromý sektor je efektivnější. Některá partnerství však nepřinesla slíbené výsledky. Zmínil i příklad korupce v Grenoblu, špatnou kvalitu služeb v Paříži, či v Atlantě. Snaha o maximalizaci zisku bývá problémem, činnost pak nepřispívá k udržitelnému vývoji, ke prospěchu komunit. Například v Berlíně v městském referendu v roce 2011 byla vrácena společnost do rukou města a poté se zdvojnásobily investice. V Anglii jsou služby řízeny na národní úrovni, je zde silný regulátor. Většina vodárenského majetku je ve veřejném vlastnictví v Německu či v Dánsku, u Japonska dokonce ve stu procentech. Na druhou stranu moderátor akce RNDr. Pavel Policar oponoval, že existují i příklady velmi dobře fungujících soukromých společností a vždy záleží na regulaci a lidech než na typu vlastníka. Stejně tak zazněl názor i z pléna, že by se měla nastavit správně regulace. A jsou i případy, kdy odborný managment je nahrazen politiky a není to ku prospěchu věci.

Ing. Ondřej Beneš, VEOLIA ČESKÁ REPUBLIKA, a. s., do diskuse přispěl svou prezentací Mýty municipalizace vodárenství. Ve Francii v roce 2012 proběhlo 700 výběrových řízení a bylo obnoveno 88 procent smluv, při nové soutěži se snížily díky tvrdé konkurenci mezi provozovateli ceny. Ing. Ondřej Beneš ale upozornil, že nižší ceny jsou na úkor objemu služeb poskytovaných provozovateli. Konstatoval také, že 93 % měst mělo konzultanta, který vyhodnocoval varianty delegovaného nebo městského modelu. V roce 2015 ze strany soukromého do městského již přešlo méně subjektů. Pokračovala diskuse ve velkých aglomeracích (např. Paříž vs. SEDIF), zatímco pro aglomerace s méně než 250 000 obyvateli platí, že se správy spíše zbavují a nechávají si vodovody a kanalizace delegovaně provozovat. Paříž se změnila na municipální správu vodárenského majetku, ale Syndicat des Eaux d’Ile-de-France (SEDIF) provozovatele vysoutěžil, stejně tak outsourcing potvrdila další francouzská města Lille, Lyon, Marseille, Bordeaux, či Toulouse. Rozhodování by mělo probíhat vždy na základě analýzy, srovnávací studie by měla posoudit přínos koncese pro danou úroveň služeb a dopad na ceny. Pak je možné se efektivně rozhodnout o formě provozu. Ing. Beneš připojil zkušenosti z vývoje francouzského trhu, kdy při obnově smlouvy klesly náklady provozovatele o 20 %, navíc se u provozovatele dá předpokládat větší schopnost garantovat velké inovace (např. smart řídící centra investovaná provozovateli v Grand Lyonu a Lille, rozsáhlé zavádění inteligentních měřidel), stejně tak i růst profesionality zaměstnanců včetně školení pro všechny a někdy i závazek snížení cen o 1 % ročně, jako to nabídnul SEDIF. Šance při skončení smlouvy něco změnit je tedy velká. Cenová úroveň po zohlednění struktury provozovaného majetku a daňového zatížení je podobná. Liší se v průměru o tři až deset procent. U delegovaných kontraktů je efektivita větší. U malých může být problém na straně provozovatele. Ing. Ondřej Beneš závěrem konstatoval, že rozdíly mezi veřejným a soukromým provozováním jsou minimální a vždy záleží na místních podmínkách a managementu.

Ing. Radek Hospodka z Ministerstva zemědělství přednesl prezentaci na téma Povinnosti vlastníků vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu. Ministerstvo financí je gestorem cenotvorby, snaží se podklady připravit tak, aby transparentnost cen byla srozumitelná pro veřejnost, a tedy i pro medializaci. Poznamenal, že obor je charakteristický tím, že v České republice máme hodně vlastníků, provozovatelů je cca 3000. Přitom 91,8 % infrastruktury VaK je podle evidované hodnoty ve vlastnictví komunálních subjektů, tj. měst a obcí, městských podniků apod. Je také velká koncentrace činností u největších provozovatelských subjektů, např. skupina TOP 50 největších provozovatelů vodovodů představuje z hlediska množství fakturované pitné vody konečným odběratelům téměř 90 % z celkového evidovaného množství fakturované vody v ČR. Na druhou stranu je zde však velké množství obcí, které si zajišťují správu a provoz svým jménem a na vlastní odpovědnost. Velmi záleží na tom, v jakém stavu se infrastruktura nachází. Ing. Radek Hospodka připomenul, co má každý vlastník zajistit. Základem je uvědomit si odpovědnost. U menších subjektů je nevýhodou, že se někdy neví, jak je infrastruktura rozsáhlá. Chybí například dokumentace, kde je pro vlastníky cenná spousta dobrých informací, jako je třeba hodnota majetku. Investoři by také podle Ing. Hospodky neměli podceňovat dohled stavby, geodetické zaměření stavby. Stejně tak vlastník nemůže všechno podstoupit na provozovatele, jak se vyvíjí kvalita vody, jestli plní limity, měl by se o to sám zajímat. Zásadní je mít Plán financování obnovy, tedy teoretický předpoklad, kolik peněz vlastník potřebuje, aby zachoval udržitelnost jím vlastněného majetku. Důležité je zajistit smluvní vztahy mezi vlastníky, smlouvy nabývají na významu při mimořádných stavech. Ing. Radek Hospodka upozornil také na následující časté chyby, které vyplynuly z kontrolní činnosti Ministerstva zemědělství:

  • Příjemce vodného nebo stočného neprovádí kalkulaci jednotkové ceny pro vodné a stočné.
  • Příjemce vodného a stočného chybně účtuje vodné či stočné, např. dochází k účtování stočného paušální formou poplatku.
  • Příjemce vodného a stočného neprovádí porovnání všech položek výpočtu ceny podle cenových předpisů pro vodné a stočné a dosažené skutečnosti v předchozím kalendářním roce.
  • Vlastník VaK nemá zpracován Plán financování obnovy VaK.
  • Fakturační vodoměry jsou v neplatnosti.
  • Vzorové smlouvy s odběrateli nenaplňují obsahové náležitosti, v ojedinělých případech nejsou uzavřeny.
  • Nejsou zajištěny smluvní vztahy s vlastníky provozně souvisejících VaK.

Ing. Radek Hospodka uzavřel své vystoupení tím, že by měl být větší dohled nad vlastníky a provozovateli a významná je i spolupráce obcí mezi sebou. Provozovatelé by tak mohli například nabídnout obcím sdílené služby na dispečincích a informace o průtocích vody.

Ing. Roman Sládek, ze Svazku vodovodů a kanalizací Ivančice vystoupil s prezentací Případová studie: Dohody obcí za účelem vzniku vodárenských svazků jako možnost efektivního rozvoje vodohospodářské infrastruktury. Na úvod promítl přítomným film, který vznikl k 25. výročí založení svazku. V začátcích v roce 1993 byl na 15 obcí bezúplatně převeden infrastrukturní majetek. Byl vytvořen DSO a následně VAS, a. s. V roce 1999 vznikl Svaz VKMO, s. r. o. – jako sdružení vlastníků (svazků) VAS, a. s. Provozní model je vlastnický. Ing. Roman Sládek uvedl, že neexistují kolize mezi obcemi. Podle něho převažují výhody, když se obce sdruží do větších celků. Svazek financuje budování vodovodů v extravilánu, vezme si přitom investiční úvěr a zajišťuje i dofinancování. Obec se v případě realizace akce zaváže, že bude platit úvěr Svazku a poskytuje mu tak investiční příspěvek, z pohledu zákona se nezadlužuje. Navíc by sama nedosáhla na takové parametry úvěru a může částku splácet až 20–25 let. Majetek členské obce vkládají do hospodaření svazku. Funguje to tak, že pokud si ho obec vybuduje sama, je vložený provozní smlouvou se svazkem. K dalším výhodám patří skutečnost, že svazek využívá odpočtu DPH a investice jsou tak „levnější“. Svazek zpracovává rovněž Plán obnovy. Je dobré mít jasnou smluvní dohodu o vzájemných vztazích. Připraveny jsou rovněž vzorové smlouvy s developery o průběhu projektování či vzorové smlouvy o prodlužování vodovodních a kanalizačních řadů. Důležitá je také koordinace provádění při plánování a výstavbě vodovodů a kanalizačních přípojek. Projektant, který připravoval hlavní rozvody, vyprojektuje i rozvody pro obce. Podstatná je také osvěta, zástupce investora, svazku, stavbyvedoucí a projektant uspořádají pro veřejnost setkání, na němž osvětlí vše potřebné.

K dalším přednášejícím patřili Ing. Želmíra Macková, MBA, z Ministerstva zemědělství, Ing. David Hájek z IoT. water s. r. o. a Mgr. Richard Otevřel z HAVEL & PARTNERS s. r. o. Videa a prezentace jsou dostupné na webu pořadatele akce.

Uvedený text o konferenci Financování vodárenské infrastruktury je převzat, s laskavým souhlasem redakce i autorky, z časopisu oboru vodovodů a kanalizací – SOVAK.

Ing. Ivana Weinzettlová Jungová, redakce časopisu SOVAK ČR

TOPlist
TOPlist