Obec a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci

(Obec a odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci 6.)

Následující pokračování popisu odpovědnosti obce za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci v intencích zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, se bude týkat odpovědnosti za škodu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí.

Nezákonné rozhodnutí

Úprava odpovědnosti za škodu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí představuje svým způsobem nejvýznamnější část zákona o odpovědnosti za škodu, neboť právě vydáním (meritorního) rozhodnutí orgánem veřejné moci se nejvýrazněji zasahuje do právních poměrů jeho adresáta [bez ohledu na to, zda jím bylo (ne)přiznáno veřejné subjektivní právo, anebo uložena povinnost]. Rozhodnutím, na které dopadá působnost zákona o odpovědnosti za škodu, se rozumí výhradně rozhodnutí v podobě individuálního právního aktu, který se týká určité (konkrétně vymezené) věci a konkrétních (jmenovitě určených) osob.

V této souvislosti je však třeba zdůraznit, že zákon o odpovědnosti za škodu se vztahuje nejen na rozhodnutí ve věci (tj. meritorní rozhodnutí), ale i na rozhodnutí procesního charakteru, jímž byla způsobena škoda (a to vzhledem k tomu, že zákon o odpovědnosti za škodu neobsahuje žádný negativní výčet rozhodnutí, které by případně vylučoval ze své věcné působnosti).

Právní úprava

Odpovědností za škodu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí se zákon o odpovědnosti za škodu zabývá na více místech, přičemž mezi „obecná“ ustanovení této problematiky lze zařadit zejména následující:

• § 5 písm. a) – „stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním“;
• § 7 – upravuje aktivní legitimaci k uplatnění nároku na náhradu škody, tj. vymezení osoby-poškozeného (konkrétně jde o účastníka řízení), která má právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím;
• § 8 – blíže upravuje základní podmínky (předpoklady) objektivní odpovědnosti státu za škodu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí;
• § 19 písm. a) – v souladu s tímto ustanovením územní samosprávné celky (obce, kraje, hlavní město Praha) v samostatné působnosti odpovídají za škodu, kterou způsobily při výkonu veřejné správy nezákonným rozhodnutím;
• § 20 – v tomto ustanovení je blíže upravena odpovědnost územních samosprávných celků za vydaná správní rozhodnutí v samostatné působnosti, přičemž je rozlišeno, zda toto správní rozhodnutí v samostatné působnosti bylo vydáno podle správního řádu, anebo postupem, který není stanoven správním řádem;
• § 21 – toto ustanovení má v odstavci 1 povahu odkazové právní normy, neboť pro uplatnění nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím územního samosprávného celku v samostatné působnosti vydaným v řízení, na něž se vztahuje správní řád, odkazuje na obdobné použití § 8.

Mezi specifická ustanovení zákona o odpovědnosti za škodu týkající se odpovědnosti za škodu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí, která se však vztahují výlučně k odpovědnosti státu (jde o zvláštní kategorii rozhodnutí vydaných v trestním řízení), lze zařadit:

• § 9 – právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě;
• § 10 – právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o trestu (taxativní výčet druhů trestů stanoví § 52 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník;
• § 11 – právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o ochranném opatření (taxativní výčet druhů ochranných opatření stanoví § 98 trestního zákoníku);
• § 12 – vymezuje případy, kdy právo na náhradu škody ve věcech rozhodnutí o vazbě, odsouzení nebo uložení ochranného opatření nevznikne.

Souvisejícími ustanoveními vztahujícími se k problematice odpovědností za škodu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí jsou např. následující:

• § 6 – vymezuje úřad jednající jménem státu ve věcech náhrady škody (ministerstva a jiné ústřední správní úřady);
• § 16 – nárok státu na regresní úhradu vůči úředním osobám a územním samosprávným celkům v přenesené působnosti (tj. při výkonu státní správy);
• § 23 – nárok územního samosprávného celku na regresní úhradu vůči státu či kraji [při vydání rozhodnutí v samostatné působnosti např. obce, kdy se tato při jeho vydání řídila nesprávným právním názorem příslušného orgánu (zpravidla krajského úřadu), který zrušil v řízení původní zákonné rozhodnutí obce v samostatné působnosti].

Aktivní legitimace

Ustanovení § 7 zákona o odpovědnosti za škodu vymezuje okruh osob (poškozených), které jsou aktivně legitimovány k uplatnění nároku na náhradu škody. Zákon o odpovědnosti za škodu v uvedeném ustanovení přiznává aktivní legitimaci k uplatnění nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníkům řízení, kteří vystupovali v řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Zákon o odpovědnosti za škodu účastníka řízení blíže nevymezuje, a proto je nutné k jeho definici vycházet z příslušného procesního předpisu. V případě odpovědnosti obce za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci vydáním nezákonného rozhodnutí bude tímto procesním předpisem správní řád, popř. daňový řád.

Správní řád vymezuje účastníky řízení v § 27. Účastníky řízení podle § 27 odst. 1 správního řádu (tzv. „hlavní“ účastníci) jsou v řízení o žádosti žadatel a další dotčené osoby, na které se pro společenství práv nebo povinností s žadatelem musí vztahovat rozhodnutí správního orgánu; v řízení z moci úřední dotčené osoby, jimž má rozhodnutí založit, změnit nebo zrušit právo anebo povinnost nebo prohlásit, že právo nebo povinnost mají anebo nemají. Účastníky řízení podle § 27 odst. 2 správního řádu (tzv. „vedlejší“ účastníci) jsou další dotčené osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech.

Účastníky řízení podle § 27 odst. 3 správního řádu (tzv. účastníci ze zákona) jsou rovněž osoby, o kterých to stanoví zvláštní zákon.

Daňový řád místo pojmu účastník řízení používá pojem daňový subjekt, kterým podle § 20 odst. 1 daňového řádu je osoba, kterou za daňový subjekt označuje zákon, jakož i osoba, kterou zákon označuje jako poplatníka nebo jako plátce daně.

Podle § 7 odst. 2 zákona o odpovědnosti za škodu má právo na náhradu škody i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

Mgr. Jan Břeň

© 2020 Triada, spol. s r. o., Praha, spolupráce: Webhouse, s. r. o.