K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
ISSS 2020 „Nové perspektivy“

Právo na digitální služby a jeho pozitivní dopad na obce

Datum: 14. 4. 2020, zdroj: VSOL 1/2020, rubrika: Veřejná správa online

Dnes bude můj článek zaměřený právě především na obce. Protože jaro je tradičně věnováno hlavně tématům, která budeme všichni společně probírat v Hradci na konferenci ISSS, požádal mě tentokrát šéfredaktor, abych to pojal trochu jinak. Abych vzal nějaké z těch hlavních témat, a pokud možno ho rozebral způsobem, který bude zajímat především obce a ostatní orgány územní samosprávy. Proč ne?

O návrhu Zákona o právu na digitální služby se hodně diskutovalo už loni
O návrhu Zákona o právu na digitální služby se hodně diskutovalo už loni

Jedním z hlavních témat poslední doby je nepochybně nový zákon o právu na digitální služby (PDS). Hodně se o něm píše, autoři i odborníci do něj vkládají velké naděje, bude mít opravdu obrovský dopad na veřejnou správu. Ale co obce? Leckdo by si po přečtení jednoho z paragrafu nového zákona mohl myslet, že na obce nebude mít PDS žádný dopad a nebude mít pro ně žádný přínos. Ale opak je pravdou. Přestože obcím nedává takový rozsah povinností poskytování digitálních služeb u jimi realizovaných agend a činností, přináší samosprávám také určité výhody spojené obecně s digitalizací údajů ve veřejné správě.

Detailně rozebírat, o čem je nový zákon o právu na digitální službu asi dnes už nemá cenu. O tom se napsala již spousta článků a už podle samotného názvu je celkem jasné, že se bude jednat o zákon definující nějaká práva na poskytnutí služeb veřejné správy i v digitální podobě. Dnes tedy opustíme spletitá zákoutí různých katalogů služeb veřejné správy, digitálních právních úkonů, nebo elektronických ekvivalentů úředně ověřeného podpisu. Ostatně o samotném právu na digitální službu se můžete dočíst například na již mnou několikrát zmiňovaném portálu digilegislativa.cz.

Já se zaměřím opravdu na to, jaký dopad to bude mít na obce. Hned zpočátku si trochu rozebereme ustanovení § 14, odstavce 3, který právě o digitálních službách obcí hovoří. Konkrétně říká toto: „Územní samosprávný celek při výkonu samostatné působnosti má právo, nikoli povinnost poskytovat digitální služby podle tohoto zákona.“ To ve svém důsledku znamená, že na rozdíl od ústředních správních úřadů a orgánů státní správy, orgány samosprávy nemusí veškeré svoje poskytované služby poskytovat také jako digitální službu. Jistě to znamená ulehčení povinností, neboť služeb poskytovaných v rámci samosprávy je také mnoho a představa, že i všechny tyto služby, realizované navíc na každé obci trochu jinak, budou digitální, je stále ještě trochu sci-fi. Pochopitelně existují i obecní úřady, které digitalizaci vítají a snaží se již dnes co nejvíce svých služeb poskytovat také digitálně. Nicméně nechtěli jsme alespoň v první vlně udávat stejný rozsah povinností na poskytování digitálních služeb pro obce, jako pro státní správu. Upřímně řečeno, státní správa má na digitalizaci a rozvoj e-governmentu také daleko větší finanční a personální prostředky, a proto by bylo vůči obcím dost nefér ke stávajícím povinnostem elektronizace přidávat ještě u všech samosprávních služeb poskytovat je povinně digitálně. To ale v žádném případě neznamená, že celé právo na digitální služby nemá na obce dopad. Jenom to znamená, že obce nemusejí svoje služby poskytovat ve formě digitální služby podle tohoto zákona. Všechny ostatní záležitosti, kterých se zákon týká, na obce také dopadají. Tedy i úředníci obce budou těžit výhody z digitalizace právních úkonů, ze zápisu údajů v základních registrech a z možnosti a nutnosti využívat více údajů z propojeného datového fondu.

Takže, co ten výše zmíněný odstavec týkající se obcí říká v praxi? Znamená například to, že pokud obec vydává rybářský lístek nebo zápis do evidence psů, že to nemusí poskytovat plnohodnotně také v digitální podobě. Může, ale nemusí. Je to pouze na ní, jaké služby svým občanům nabídne. Na rozdíl od záležitostí týkající se přenesené působnosti, a to zejména u orgánů státní správy. Ty musí svoje služby postupně poskytovat také digitálně. Abychom si to představili zase v praxi, tak kupříkladu zápis řidičského oprávnění bude poskytován také jako digitální záznam v příslušném informačním systému a bude poskytován také jako digitální služba, a to povinně. To je zásadní rozdíl mezi službami poskytovanými v rámci samosprávných činností a mezi službami poskytovaných v rámci agend veřejné správy buď v přenesené působnosti, nebo jako výkon státní správy.

Vše ostatní se na obce dále vztahuje. Tedy zejména nikoliv poskytování, ale využívání digitálních služeb. Prakticky to bude znamenat pro úředníka na obci třeba to, že řidičské oprávnění nebude složitě dokládat občan, ale že úředník ve svém systému tuto informaci získá automatizovaně, když ji bude potřebovat. A to buď ze systému Ministerstva dopravy, nebo ze zápisu takového údaje z Registru práv a povinností. Ostatní práva klienta tedy zůstávají a při vyřizování věcí s obcí z nich mohou těžit obě strany. Jedná se zejména o následující: Právo činit digitální úkon, Právo na osvědčení digitálního úkonu, Právo na nahrazení úředně ověřeného podpisu nebo uznávaného elektronického podpisu, Právo na využívání údajů, Právo na zápis práva, povinnosti nebo právní skutečnosti, Právo na prokázání právní skutečnosti, Právo na zápis kontaktního údaje, Právo na informace v souvislosti s poskytováním digitálních služeb, Právo na elektronickou identifikaci a autentizaci.

Obce se tedy nárůstu administrativy v souvislosti s PDS bát nemusejí. Je ale pravdou, že přeci jen nějaké dopady to na ně mít bude. Především budou muset upravit některé svoje procesy, a pokud pro přenesenou působnost využívají vlastní spravované agendové informační systémy, také tyto informační systémy. Cílem těchto úprav ale je snížit administrativní zátěž jak pro klienta, tak pro úředníka, a především získávat z veřejné správy garantované údaje tak, aby jim úředník při své úřední činnosti mohl věřit. To jako bonus zůstává pro všechny, a to včetně obcí a klientů.

Michal Rada

TOPlist
TOPlist