K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
ISSS 2020 „Nové perspektivy“

Prvotní posouzení došlé žádosti o informace

(Vyřizování žádosti o informace 1.)

Datum: 19. 5. 2020, zdroj: OF 1/2020, rubrika: Legislativa

Volení funkcionáři často nastupují do svých funkcí s entusiasmem a snahou naplnit cíle, které si v předvolebním klání vytýčili a které by měly vést ke zlepšení života v jejich obci. Ne vždy si však uvědomují, že výkon jejich funkce zahrnuje také plnění informační povinnosti, za kterou jsou ze zákona odpovědni starostové a primátoři.

Radka Hasil Edelmannová
Radka Hasil Edelmannová
Václav Těžký
Václav Těžký

Ve velkých městech pomáhá plnit informační povinnost často rozsáhlý úřednický aparát. Oproti tomu v malých obcích je situace složitější. Velké množství povinností a malý nebo žádný úřednický aparát může u malých obcí způsobit (a často způsobuje), že při plnění informační povinnosti vzniknou chyby, které mohou ve svém důsledku rozdmýchat vleklé a často poměrně zbytečné problémy. Na druhou stranu je nutné přiznat, že se tyto chyby nevyhýbají ani větším městům. Účelem tohoto a navazujících článků je nejen vysvětlit proces plnění informační povinnosti, ale také upozornit na úskalí vyřizování žádostí o informace, a to v režimu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“). Cílem série těchto článků naopak není podat podrobný výklad všech myslitelných situací, ke kterým může v rámci plnění informační povinnosti dojít.

První rozhodnutí: Podle kterého zákona postupovat

V naší právní úpravě existuje více právních předpisů, které upravují právo na informace, a to ať už obecným způsobem nebo ve vztahu ke speciální situaci. Zejména vůči obcím a jejich příspěvkovým organizacím platí, že informační zákon je základním zákonem, na jehož základě poskytují informace. Tento zákon obsahuje obecnou (nikoliv komplexní) úpravu práva na informace. Jeho důležitost spočívá zejména v nastavení procesních pravidel pro vyřizování žádostí o informace. Vedle informačního zákona je druhým obecným předpisem, avšak pouze ve vztahu k informacím týkajícím se životního prostředí, zákon č. 123/2000 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon se použije namísto informačního zákona na takové žádosti, ve kterých jsou požadovány informace o životním prostředí.

Vedle informačního zákona a zákona o právu na informace o životním prostředí existuje velké množství ustanovení konkrétních zákonů, které se vztahují na určité situace a upravují práva, řekněme, vybraných skupin osob. Vzhledem k tomu, že jejich úprava není komplexní, použije se na otázky v nich neupravené informační zákon. Typickým příkladem ve vztahu k obcím je § 82 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obecní zřízení“). Podle § 82 písm. c) obecního zřízení má člen zastupitelstva při výkonu své funkce právo požadovat od zaměstnanců obce zařazených do obecního úřadu, jakož i od zaměstnanců právnických osob, které obec založila nebo zřídila, informace ve věcech, které souvisejí s výkonem jejich funkce; informace musí být poskytnuta nejpozději do 30 dnů. Tato úprava není zjevně komplexní úpravou, neboť v zásadě pouze identifikuje konkrétní osoby, na které se vztahuje povinnost poskytovat informace členům zastupitelstva, lhůty, ve kterých mají být informace členům zastupitelstva poskytnuty a rozsah informací, které jsou tyto osoby povinny poskytovat. Obecní zřízení však neupravuje např. možnost obrany členů zastupitelstva proti nečinnosti povinných osob, ani způsob vyřízení žádosti v případě, kdy informace nebudou členovi zastupitelstva poskytnuty. V těchto a dalších otázkách se tedy použije informační zákon.

Na koho dopadá informační zákon

Informační zákon dopadá podle svého § 2 na státní orgány, územní samosprávné celky a jeho orgány, veřejné instituce a subjekty, kterým zvláštní zákon svěřil rozhodování o právech, právem chráněných zájmech a povinnostech fyzických nebo právnických osob, a to v rozsahu této působnosti. Ve vztahu k obcím, které jsou územním samosprávným celkem, a tedy subjektem povinným poskytovat informace, je důležité upřesnit význam pojmu veřejné instituce. Podle judikatury jsou to např. příspěvkové organizace zřizované obcemi, případně obchodní korporace, v nichž má obec podíl. Nejedná se však o všechny obchodní korporace, ve kterých má obec jakýkoliv, byť i minimální podíl. Podle judikatury musí být naplněno několik kritérií, aby byla obchodní korporace také subjektem povinným poskytovat informace podle informačního zákona. Podle judikatury zejména Ústavního soudu je ve vztahu k obcím jako zakladatelům či zřizovatelům právnických osob nutné vždy posoudit:

  • způsob vzniku (zániku) instituce (z pohledu přítomnosti či nepřítomnosti soukromoprávního úkonu),
  • hledisko osoby zřizovatele (z pohledu toho, zda je zřizovatelem instituce jako takové územní samosprávný celek či nikoli; pokud ano, jedná se o znak vlastní veřejné instituci),
  • otázku subjektu vytvářejícího jednotlivé orgány instituce (z toho pohledu, zda dochází ke kreaci orgánů obcí či nikoli; jestliže ano, jde o charakteristický rys pro veřejnou instituci),
  • existenci či neexistenci dohledu obce nad činností instituce (existence dohledu obce je přitom typická pro veřejnou instituci) a
  • veřejný nebo soukromý účel instituce (veřejný účel je typickým znakem veřejné instituce).

Není přitom rozhodné, zda jsou naplněny všechny znaky, ale v konkrétním případě může postačit, bude-li naplněna většina těchto znaků.

Typ informací, které se poskytují povinně

Informační zákon dopadá na veškeré informace, které jsou v dispozici povinných subjektů. U obcí proto nezáleží, zda se jedná o informace spadající do samostatné nebo přenesené působnosti. Rozhodné dokonce není ani to, že se na informace, kterými disponuje povinný subjekt, vztahuje povinnost mlčenlivosti, lhostejno zda byla ujednána smluvně nebo stanovená zákonem.

Kdy se žádost o informace bude vyřizovat podle informačního zákona a kdy nikoliv?

V praxi rozlišujeme dvě situace. Povinné a dobrovolné podřízení žádosti režimu informačního zákona. O povinné podrobení se režimu informačního zákona půjde v situacích, ve kterých žádost splňuje požadavky § 13 a § 14 tohoto zákona. O dobrovolné z povahy věci tehdy, kdy žádost tyto požadavky nesplňuje, ale kdy vyřizování žádosti režimu informačního zákona podřadí sám povinný subjekt. Zde lze upozornit na to, že pokud tak povinný subjekt učiní, nelze se již z režimu tohoto zákona vymanit.

Žadateli umožňuje informační zákon podat žádost jak ústně, tak písemně. Na ústně podanou žádost přitom neklade žádné nároky. Z toho lze dovodit, že každá ústní žádost bude podléhat zákonu o svobodném přístupu k informacím. To však s ohledem na § 13 odst. 3 informačního zákona pouze do doby, než nebude žadatel spokojen se způsobem vyřízení svého dotazu, protože ustanovení informačního zákona ohledně požadavků na žádosti, úhradu nákladů a opravných prostředků se na ústně podané žádosti nevztahují. To znamená, že při nespokojenosti s ústně podanou žádostí nemůže žadatel podat stížnost na postup povinného subjektu, ale pokud chce, aby byla žádost vyřízena v režimu informačního zákona, musí ji podat písemně. Naopak na písemně podané žádosti se informační zákon vztahuje vždy.

Žádost o informace a její náležitosti

Náležitosti žádosti stanoví informační zákon, jak bylo uvedeno v předchozím odstavci, pouze ve vztahu k písemně podané žádosti o informace. Pokud písemná žádost nemá informačním zákonem stanovené náležitosti, lze ji vyřídit v zásadě třemi způsoby.

Nejprve je možné její vyřizování i přes nedostatek formálních náležitostí automaticky považovat za žádost v režimu informačního zákona a takto jí i vyřizovat.

Další možností je oznámit žadateli, že žádost nebyla podána v souladu s informačním zákonem a z tohoto důvodu nebude vyřizována v režimu tohoto zákona a že pokud chce, aby žádost byla vyřizována v režimu informačního zákona, musí jí podat správně, a tedy zjednat nápravu (zde by měl povinný subjekt v souladu s principy dobré správy informovat žadatele o způsobu, jakým svou žádost podat správně).

Poslední možností je vyřídit žádost neformálním způsobem, tedy v obecné třicetidenní lhůtě jako standardní podání. Při volbě způsobu vyřízení žádosti bez stanovených náležitostí lze doporučit zvolení takové varianty, která co nejméně zatíží jak žadatele, tak samotný povinný subjekt. V praxi totiž někdy dochází v návaznosti na doporučení Veřejného ochránce práv k volbě druhé varianty, která ve svém důsledku vede pouze k většímu zatížení jak žadatele, tak povinného subjektu. Lze však přiznat, že někdy je k této variantě přistupováno nikoliv z důvodu snahy pomoci žadateli odstranit nedostatky jeho žádosti, ale nesprávně z důvodu získání více času pro samotné vyřízení žádosti o informace.

Písemně lze podat žádost nejen na hmotné listině, tedy papíru, ale také elektronicky, např. e-mailem. Je-li žádost podána elektronicky, musí být podána prostřednictvím elektronické adresy podatelny povinného subjektu, pokud ji povinný subjekt zřídil. Pokud elektronická adresa podatelny není zveřejněna, postačí podání na jakoukoliv elektronickou adresu povinného subjektu. Jakoukoliv adresou je pak nutné rozumět opravdu jakoukoliv adresu, tj. například i elektronickou adresu zaměstnance povinného subjektu.

Z žádosti musí být dále zřejmé, kterému povinnému subjektu je určena. K naplnění této podmínky podle judikatury postačí, je-li doručena povinnému subjektu. Výslovné označení povinného subjektu v žádosti tedy vyžadováno není.

Z žádosti musí také vyplývat, že se jedná o žádost ve smyslu informačního zákona. Kromě výslovné citace informačního zákona postačí formulace „žádám informace podle informačního zákona“, „požaduji informace podle zákona č. 106/1999 Sb.“ nebo „žádám o informace podle zákona“.

Součástí žádosti by podle informačního zákona měla být identifikace žadatele. Informační zákon výslovně požaduje u fyzických osob jméno, příjmení, datum narození, adresu místa trvalého pobytu nebo, není-li přihlášena k trvalému pobytu, adresu bydliště a adresu pro doručování, liší-li se od adresy místa trvalého pobytu nebo bydliště. U právnických osob pak název, identifikační číslo osoby, adresu sídla a adresu pro doručování, liší-li se od adresy sídla. Adresou pro doručování se rozumí též elektronická adresa. V této souvislosti je nutné poukázat na judikaturu, podle které k identifikaci fyzické osoby – žadatele, která podala žádost elektronicky, postačí, když má povinný subjekt k dispozici e-mailovou adresu. To samozřejmě v případě, kdy povinný subjekt nemá v úmyslu žádosti nevyhovět.

K uvedenému považujeme za vhodné dodat, že není pravdou, že žádost není žádostí podle informačního zákona vždy, když neobsahuje, byť i jen jedinou náležitost, která je tímto zákonem vyžadována. K tomu, aby žádost nepodléhala informačnímu zákonu, v ní musí chybět identifikace povinného subjektu (ve vztahu k výše uvedené výjimce tato skutečnost v podstatě nikdy nenastane), to, že se jedná o žádost ve smyslu informačního zákona, nebo adresa pro doručování. Žádost také nepodléhá informačnímu zákonu, pokud je podána elektronicky, avšak nikoliv způsobem, který stanoví tento zákon.

Závěrem

Již z první části této série týkající se vyřizování žádosti o informace je zřejmé, že vyřizování žádosti o informace je pro povinný subjekt poměrně složitým procesem, který má díky aktuální judikatuře spoustu výjimek a úskalí. Namísto procesu, který by měl být jednoduchý, zde máme zákon, ke kterému, ačkoliv má pouze něco přes dvacet paragrafů, byl např. sepsán komentář s více než tisíci stranami a ke kterému je možné dohledat na webových stránkách Nejvyššího správního soudu téměř dva a půl tisíce judikátů správních soudů.

Mgr. Václav Těžký, Mgr. Radka Hasil Edelmannová, Krajský úřad Moravskoslezského kraje

Seriál Vyřizování žádosti o informace

  1. Prvotní posouzení došlé žádosti o informace, 19. 5. 2020 (právě čtete)
TOPlist
TOPlist