Ozdravný balíček a územní rozpočty

Vláda představila 11. května Ozdravný balíček, který zahrnuje celkem 58 opatření, která mají mít souhrnný pozitivní dopad na hospodaření státu v nastávajících letech 2024–2025 ve výši 147,5 mld. Kč. Během června vláda schválí legislativní znění konsolidačního balíčku a očekává se, že první čtení v Poslanecké sněmovně proběhne ještě před prázdninami tak, aby opatření snižující deficit o 94,1 mld. Kč platila již v příštím roce.

Přijatá konsolidační opatření se dotýkají výdajové i příjmové části státního rozpočtu. Na straně výdajů se především omezují národní dotace, šetří se na provozu státu i na platech ve veřejném sektoru. V následujících dvou letech se na výdajích má ušetřit téměř 80 miliard korun, z toho přes 60 miliard již v příštím roce. Ozdravná opatření se týkají také příjmové strany rozpočtu a mají přinést zvýšení příjmů téměř o 70 miliard korun, z toho cca 32 miliard korun v roce 2024 a 37 miliard v roce následujícím. Největší zvýšení příjmů se očekává od navýšení daně z příjmů právnických osob (22 mld. Kč), ovšem až v roce 2025. Druhou nejvyšší položkou bude na straně příjmů znovuzavedení nemocenského pojištění zaměstnanců, které přinese do státního rozpočtu již v příštím roce téměř 12 miliard. A dalších 9 miliard korun již v příštím roce má přinést do rozpočtu zvýšení daně z nemovitých věcí. Podrobný přehled všech opatření ozdravného balíčku a jejich dopady na státní rozpočet uvádí následující tabulky.

Dopad do územních rozpočtů

Z uvedeného přehledu je zřejmé, že rozpočtů územních samospráv (obcí, měst i krajů) se budou dotýkat opatření jak na straně příjmů i výdajů státního rozpočtu.

Zatímco snížení dotací znamená úsporu ve výdajích státu, pro územní rozpočty to znamená snížení příjmů. Ozdravný balíček předpokládá celkové snížení národních dotací o 54,5 mld. Kč. Ministerstvo financí uvádí omezení dotací grafem s názvem Konec dotačního byznysu, který ukazuje rozdělení poklesu dotací podle jednotlivých resortů. Nelze z toho přímo odvodit, jakým objemem se sníží dotace do územních rozpočtů, ale v podstatě všechna uvedená ministerstva více či méně dotují územní projekty krajů, měst i obcí – průmysl a obchod (energetika), zemědělství (vodovody, kanalizace, lesy), doprava (silnice, komunikace, cyklostezky), místní rozvoj (téměř všechno), školství (od mateřinek až po vzdělávací aktivity) a samozřejmě se to dotýká i ostatních dotací (celkem 13,4 mld. Kč). Navíc se počítá se snížením podílu státního rozpočtu na spolufinancování z fondů Evropské unie zvýšením spoluúčasti konečných příjemců dotací v přechodových regionech a více rozvinutém regionu Praha.

Zdroj: Ministerstvo financí

Opatření na příjmové straně státního rozpočtu se územních rozpočtů dotýká, přestože Ministerstvo financí deklaruje, že navržené změny budou ve vztahu k rozpočtům územních samospráv neutrální. Většina změn daňového systému se týká sdílených daní (DPH, DPPO, DPFO), jejichž výnos se dělí mezi obce a města (25,84 %), kraje (9,78 %) a zbývající část zůstává příjmem státního rozpočtu. Podle samostatné úpravy se dělí mezi stát a obce inkaso daní z hazardu a výjimkou je daň z nemovitých věcí, jejíž výnos je výhradním příjmem obcí – k těmto daním se vrátíme později.

Rozpočtové určení daní

Ozdravný balíček znamená mj. velké legislativní úpravy, které se dotýkají celkem 57 zákonů a jen u zákona o dani z příjmů se mění téměř stovka paragrafů. Změny budou nabývat účinnost postupně. Záměrem konsolidace veřejných rozpočtů je primárně zvýšení příjmů státu, a proto zvýšení inkasa upravených daní bude regulováno změnou zákona o rozpočtovém určení daní (RUD), který upravuje rozdělení výnosů některých daní územním samosprávným celkům. Nově se snižuje výše daňových podílů krajů na daních z příjmů (DPPO a DPFO) pro rok 2024 (9,70 %) a pro rok 2025 (9,27 %) v návaznosti na předpokládané změny inkasa těchto daní vlivem navržených opatření v jednotlivých letech. Nově navržený podíl na výnosu daní krajům přinese stejné příjmy, jaké by získaly při dosavadním podílu, pokud by balíček nebyl přijat. Obdobně se snižuje výše daňových podílů obcí na výnosech DPPO a DPFO rozdílně pro rok 2024 (25,72 %) a pro rok 2025 (24,47 %), což má obcím zajistit daňový příjem stejný, jaký by získaly při dosavadním podílu, pokud by se ozdravný balíček nepředkládal. Stávající podíl na výnosu z daně z přidané hodnoty se u krajů ani u obcí nemění, přestože se zde očekává pokles inkasa této daně.

Daň z hazardních her

se zvyšuje a mění se rozpočtové určení této daně. Ozdravný balíček zvyšuje druhou sazbu daně z hazardních her z 23 % na 30 %. Jedná se o sazbu uplatňovanou aktuálně u živých her (např. kostky, karty, ruleta), binga, kursových sázek (sázky na výsledek, live sázky), totalizátorových her (dostihy), tombol a turnajů malého rozsahu (poker). Vláda současně navrhuje ponechat základní sazbu 35 % uplatňovanou aktuálně u loterií a technických her ve stávající výši. U technických her jsou důvodem rizika plynoucí z překročení vrcholu tzv. Lafferovy křivky, kdy další navýšení daně už kvůli rozšíření šedé ekonomiky negeneruje dodatečný přínos pro státní rozpočet. Návrh dále řeší zásadní neproporcionalitu, kdy výnos daně z technických her (jak land-based, tak na internetu) doposud plyne na úkor ostatních obcí pouze vybrané skupině obcí, které na svém území mají povolené technické hry, což je zejména u technické hry na internetu bezdůvodné. Dopady hraní na internetu u všech typů her totiž v principu nejsou vázány na místo, kde má hazardní společnost provozovnu/sídlo. Z tohoto důvodu vláda navrhuje změnu rozpočtového určení těchto daní tak, že výnos ze všech online hazardních her bude nově stoprocentním příjmem státního rozpočtu a současně výnos ze všech land-based hazardních her bude nově 65 % příjmem obcí a 35 % příjmem státního rozpočtu.

Zásadní změny daně z nemovitých věcí

Především dochází ke zvýšení sazeb daně z nemovitých věcí na dvojnásobek, a to plně ve prospěch státního rozpočtu. Tím se mění doposud platná zásada, že výnos daně z nemovitých věcí je výhradním příjmem obecních rozpočtů. Vzniká tak státní část a místní část daně z pozemků a státní část a místní část daně ze staveb. Státní část daně ve výši základních sazeb bude příjmem státu a místní část daně bude příjmem obcí. Obce budou moci využívat k úpravě místní části daně nadále místní koeficienty, které navrhovaný zákon drobně upravuje (zejména pokud jde o možnost snížení sazby daně).

Vláda zavedení státní části daně, a tím její dvojnásobné zvýšení odůvodňuje nejen obecně nízkým daňovým zatížením nemovitostí ve srovnáním se světem, ale také tím, že nastavení daně bylo pro státní rozpočet ztrátové, neboť její správa, kterou vykonávají finanční úřady, stojí 1,2 mld. Kč ročně, zatímco inkaso bylo výhradním příjmem obcí. Obecní rozpočty zavedení státního koeficientu rozpočtově nijak nepoškodí a bude jim nadále náležet dosavadní inkaso daně včetně navýšení o místní koeficient.

Nově se zavádí automatická valorizace daňové povinnosti výpočtem podle výše inflace a zavedením tzv. inflačního koeficientu. Tímto krokem se má předejít situaci, kdy uvalovaná daň v průběhu času reálně klesá (většina sazeb daně nevzrostla od roku 2010). V rámci navrhované úpravy je v návrhu zákona obsažen výpočtový mechanismus na určení výše inflačního koeficientu, který je odvozen od bazického úhrnného indexu spotřebitelských cen za domácnosti celkem tak, jak je sbírá Český statistický úřad.

Argument o finanční náročnosti správy daní (1,2 mld. Kč) řada obcí zpochybňuje především tím, že tyto náklady nikde a nikdy nebyly dokladovány. Vedle toho bylo několikrát doloženo, že náklady samospráv na přenesený výkon státní správy, na které stát přispívá (12 mld. Kč ročně), jsou cca o 30–40 % vyšší než uvedený příspěvek.

Změna zákona o dani z nemovitých věcí představuje poměrně rozsáhlou legislativní úpravu a při té příležitosti překvapuje, že nebyly zohledněny dlouhodobé požadavky obcí, které opakovaně požadují zavést využití místního koeficientu rovněž pro úpravu sazby pozemkové daně na zemědělskou půdu, která zaujímá převážnou část katastrů zejména venkovských obcí.

Modelový příklad uváděný Ministerstvem financí: Uplatňuje-li obec místní koeficient ve výši 3, inkasuje trojnásobek základní sazby a zavedením státního koeficientu vzroste celková daň o třetinu. Ve většině případů, kdy obec uplatňuje pouze základní sazbu daně, tak dojde zavedením státního koeficientu ke zdvojnásobení daně, což zpravidla bude znamenat zvýšený výdaj majitele řádově ve stokorunách ročně. Například za průměrný sedmdesátimetrový byt na Praze 1 dnes majitel zaplatí cca 1700 Kč ročně, nově bude platit cca 2500 Kč. Za podobně velký byt v Brně zaplatí dnes majitel zhruba 600 Kč, nově to bude asi 1200 Kč. V Ostravě a v Plzni se daň liší podle městské části. V obou městech může dosahovat až 770 Kč s tím, že nově to bude zhruba 1450 Kč.

Mezinárodní srovnání: Daňové zatížení segmentu nemovitostí v ČR je dlouhodobě bagatelní a podíl výnosu běžné daně z nemovitých věcí v ČR na celkovém daňovém výnosu za rok 2020 nás řadil na 24. místo ze zemí EU. Při navrženém zvýšení daně z nemovitých věcí by se umístění ČR změnilo na 19.–20. místo v Evropské unii.

Zdroj: Ministerstvo financí

Závěrem ke vztahu státního rozpočtu k územním rozpočtům můžeme připomenout, že historicky vývoj každé společnost je více či méně poznamenán vztahem centrální moci k místní správě. V antice to byly spory Říma a ovládaných provincií, ve středověku spory vládnoucích monarchů s poddanou šlechtou, a i v demokratických státech často vidíme spory centrální vlády a územních orgánů. Vždy jde o peníze a platí to i pro současnost. V době rozkvětu můžeme více investovat a užívat si. Dobře, je krize a potřeba šetřit, obce to vydrží, protože umí hospodařit a jejich výsledky to prokazují. Ale ozdravný balíček šetří relativně i absolutně velmi málo, přičemž hlavní problém státního rozpočtu jsou právě jeho výdaje. Řešit příjmy zvýšením téměř všech daní je nonsens, který povede k dalšímu růstu administrativy a tím i státních výdajů.

Antonín Eliáš