Může obec nařizovat četnost sekání trávy?
Problematika sekání trávy bývá často předmětem velkých diskuzí. Zatímco u travních porostů na zemědělské půdě je celkem jasno, debaty se o to více týkají sekání trávy na veřejných prostranstvích ve městech a obcích. Zejména jde o to, kde sekat a jak často, přičemž se argumentuje z hlediska estetického i z pohledu ochrany životního prostředí (zadržování vody, podmínky pro život drobného hmyzu atd.). Zajímavá je i otázka vlastnictví daného pozemku.
V této věci Ministerstvo vnitra poskytlo informaci, v návaznosti na žádost podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Dotaz zněl, zda může obec nařizovat četnost sekání trávy na soukromém pozemku, a to v návaznosti na obecně závaznou vyhlášku obce.
K tvorbě práva ve formě obecně závazných vyhlášek zmocňuje obce přímo Ústava České republiky (čl. 104, odst. 3). Obce tak v mezích své samostatné působnosti (§ 10 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích) mohou ukládat povinnosti obecně závaznou vyhláškou i k „…zajištění udržování čistoty ulic a jiných veřejných prostranství, k ochraně životního prostředí, zeleně v zástavbě a ostatní veřejné zeleně (dále jen ‚veřejná zeleň‘) a k užívání zařízení obce sloužících potřebám veřejnosti (§ 10 písm. c).“
Pro všechny věcné oblasti samostatné působnosti platí společná podmínka, že musí jít o záležitost v zájmu obce a občanů obce (§ 35 odst. 1 zákona o obcích), tzn. o záležitost místní, nikoli o záležitost krajského nebo celostátního významu. Platí také, že obecně závazná vyhláška se nesmí dostat do rozporu se zákonem.
Podle judikatury Ústavního soudu se předmět a cíl regulace podle § 10 písm. c) zákona o obcích neomezuje jen na ochranu rostlin jako živých organismů, ale zahrnuje (primárně) ochranu veřejné zeleně v závislosti na místních podmínkách a zájmech obyvatel dané obce, kteří prostřednictvím svého zastupitelstva a jím přijímané obecně závazné vyhlášky realizují a prosazují svou představu o podobě a kvalitě životního prostoru, který je bezprostředně obklopuje a má přímý dopad na jejich fyzické i duševní zdraví a pohodu jejich bydlení. Obec tedy je oprávněna stanovit povinnost pravidelných sečí veřejné zeleně a úklidu po seči obecně závaznou vyhláškou (nález ÚS sp. zn. Pl. ÚS 45/06).
Podmínkou pro uvedené oprávnění k ukládání povinnosti je otázka vymezení veřejné zeleně, na kterou se taková povinnost vztahuje. Zde je nutno opět vycházet ze znění zákona o obcích a to § 34, podle kterého „…veřejným prostranstvím jsou všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru.“
Uvedený nález ÚS doslova říká, že: „…není a nemůže být protiústavní, pokud režimu veřejného prostranství podléhají také některé prostory vlastněné osobami soukromého práva, nýbrž je naopak důslednou realizací univerzálního pojmu vlastnictví nerozlišujícího vlastníky soukromoprávní a veřejnoprávní povahy. Na stanovení povinnosti vlastníkovi nebo uživateli pozemku, který je veřejným prostranstvím, tedy není možné bez dalšího hledět jako na nucené omezení vlastnického práva ve smyslu čl. 11 odst. 4 Listiny (Listiny základních práv a svobod) a … nejedná se o zásah do rovnosti různých vlastníků.“
I když na rozdíl od veřejného prostranství není pojem veřejná zeleň jakkoli blíže charakterizován, lze i v tomto případě, v návaznosti na judikaturu Ústavního soudu, vyjít z legální definice veřejného prostranství a za veřejnou zeleň považovat tu, která se nachází na veřejných prostranstvích v obci. Z uvedeného je tedy zcela zřejmé, že i vůči pozemku v soukromém vlastnictví, který má povahu veřejného prostranství, může být stanovena povinnost provádět seče veřejné zeleně.