Zálohování PET láhví
Každý z nás, dříve narozených, si pamatuje nedávné časy, kdy řada obcí, měst, škol a ochránců přírody prosazovala třídění odpadů včetně PET láhví, které se postupně stalo pro děti a většinu dospělých naprostou samozřejmostí. V Česku jsme dosáhli toho, že osm z deseti PET láhví se v procesu třídění vrací k dalšímu možnému zpracování. Evropská unie však požaduje využívat devět vratných „petek.“ Stačilo by zdokonalit osvědčený systém, budeme však zavádět povinné zálohování v zájmu výrobců nápojů.
Občan zaplatí o čtyři koruny navíc za každý nápoj v PET láhvi a po jeho konzumaci ponese prázdnou láhev nikoli padesát metrů k nejbližší žluté nádobě, ale podnikne zatím neznámou trasu k nejbližší sběrně, aby vyinkasoval zálohu zpět. Každý záměr potřebuje podporu a mediální přispění, které „okouzlilo“ autora následujícího textu je bohužel obvyklé.
Jak jsem se stal odpíračem
Konkrétně odpíračem zálohování PET lahví. Stal jsem se jím kvůli článku zdarmého metrodeníku, přesněji kvůli jeho titulku. Onen článek Pavla Hrabici byl zveřejněn ve středu 7. února t. r. na stránce 02 a vševysvětlující titulek zněl: „Odpírači v menšině. PET nyní zálohuje už 16 států.“ Takže pokud mám pochyby o tom, zda má recyklace PET lahví u nás smysl, když už tak se jich u nás valná většina recykluje, tak jsem náhle „odpírač“. Což ve slovníku euroamerických pokrokářů má zjevně zpátečnickou příchuť.
Ale vlastně što éto takóje „odpírač“? Slovnik.cz mi to nepřeloží do žádného jazyka: „Na dotaz odpírač nebylo nic nalezeno.“ Tištěný akademický slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost z roku 2003, který zná jenom 45 tisíc hesel s 62 tisíci významy, tento výraz neobsahuje. Obsahuje alespoň sloveso „odpírat – viz odeprat nebo odepřít“. Třeba kapesník mohu praním zbavit špíny (odeprat). A to odpírám, protože smrkám do plátěných kapesníků. Při nachlazení smrkám do papírových kapesníků a ty také občas odeperu, ale ty jen omylem. Takže takovýto „odepírač jsem“.
Zjevně jsem ale odpíračem i podle slovesa „odepřít“, jehož význam je „odmítnout pomoc či vypovědět poslušnost; zříci se něčeho příjemného, odříci si to, odepírat povinnost, odpírat zlu“. Takže být „odpíračem povinné vojenské služby“ bylo třeba v totalitní době hrdinstvím. Komunismus je zlo a je třeba mu odpírat. Je však zlem zálohování PET lahví? Myslím si, že zlem je povinné zálohování. Věřím tomu, že lidé, kteří už teď nosí PET lahve do separovaného sběru, budou je nosit i do obchodů společně se skleněnými obaly. Pak by se („podle některých svozových firem“) až 80 % vytříděného odpadu nepálilo, ale mohlo by se použít na výrobu nových PET lahví anebo umělohmotného nábytku. Už s tím, mimochodem, začal Rohlík, že bere zpátky petky i bez zálohování.
Zlem je, pokud by se petky měly vracet nepoškozené, pokud by se vymývaly a pokud by se užívaly znovu pro plnění nápoji. Pak by si totiž obchody musely pořídit nové ohromné sklady (což tlačí na zábor orné půdy), pak by nákladní auta vozila prakticky jen vzduch (za ohromného pálení pohonných hmot), pak by nové mycí linky spotřebovávaly další saponáty atd. Asi proto také „už v polovině loňského roku začali bít na poplach odpůrci zálohování.“ A na poplach, dle článku, bijí „například i některé kraje, Svaz obchodu a cestovního ruchu, Svaz měst a obcí a další organizace“. Možná bijí na poplach právě proto, že se mají vracet nezmačkané lahve. Naštěstí však mají výkupní automaty ty neporušené lahve lisovat a drtit na místě. (Pak nevím, proč se mají vracet neporušené petky, zabírající v domácnostech zbytečné decimetry krychlové.) I tak zůstane 20 % materiálu, který bude potřeba někde skladovat.
Jenže místo toho, abychom se domluvili jak s takto odebranými petkami dál, a jestli vlastně nebude stačit zlepšit separaci petek z umělohmotného odpadu, přichází ideologické zdůvodnění pokrokářů, že touto cestou se kráčí v celé Evropě. Kristýna Havligerová, takto manažerka pro komunikaci a vnější vztahy Iniciativy pro zálohování si stěžuje, že „mediální síla odpůrců není malá“. A ti navíc používají argumenty, které se však řadí mezi „oblíbené mýty“. Ale jeden z těch mýtů prý padl, když od 1. února začali PET lahve a plechovky zálohovat v Irsku. E? Aha, takže to je argument pro zavedení zálohování. Už to tak dělá většina evropských zemí!
Mimochodem: U těch plechovek mi to už vůbec není jasné. U nás na sídlišti totiž končí v kontejneru pro kovové odpady. Málokdo je před vyhozením myje. Ale předpokládám, že v tavicích pecích se kov dostatečně desinfikuje…
Novela odpadového zákona by měla platit od roku 2026 a už nyní (alespoň podle zprávy ČTK, kterou zveřejnila Mladá fronta Dnes 1. 2. 2024) „Češi podporují třídění PET lahví“. A je jich „tři čtvrtiny“ oproti 14 %. Vyplývá to z lednového průzkumu společnosti Ipsos, kterýžto průzkum si u ní zadala (a zaplatila) – Iniciativa pro zálohování.
Samotná MfD si před měsícem udělala vlastní rešerši. Uvádí v ní výsledky vlastního průzkumu z letošního 10. ledna. Otázka nejspíš zněla jinak, protože z 740 čtenářů bylo 82 % proti povinným zálohám! Článek Tomáše Lánského z 18. 1. 2024 nese podobně dlouhý název jako ten z Metra, nese se ale ve zcela jiném duchu: „Vratné PET lahve: Hladík proti všem. Proti návrhu na povinné zálohování se postavily úřady, obce i podnikatelské svazy.“
No jo. Z určitých důvodů se proti konkrétní novele zákona postavily krom výše jmenovaných i Hospodářská komora a Unie zaměstnavatelských svazů ČR. Hladík to velkopansky kritizuje: „Proti je odpadářská lobby a někteří starostové – ti, kteří nemají všechny informace a jsou ovlivněni nepravdami, které se tu šíří.“ Starostové se pochopitelně bojí o příjmy z recyklovaných odpadů, kterými dotují sběr odpadů komunálních. Někteří se bojí i o návratnost investic, které vložili do žlutých kontejnerů. Když tyhle příjmy odpadnou, občané budou platit ještě větší poplatky za odvoz odpadů. Podle Hladíka přesto: „Zálohování má širokou podporu veřejnosti“.
E? Aha – podle průzkumů, které si nechala udělat zálohovací lobby. Nerozumím tomu, proč by měl být politik lámán jednou lobby proti jiné lobby? Proč by neměly být brány v úvahu námitky odborných organizací? Vždyť legrační je, že právě Hospodářská komora kritizuje připravovanou novelu pro její nekomplexnost a zastaralost!
S těmi procenty je také potíž. Šermuje se s nimi na podporu zelené ideologie a nikoli kvůli nalezení optimálního řešení. Ministr pro životní prostředí Petr Hladík uvádí, že v recyklaci skončí jen 56 % petek. Podle ověřených údajů obalové společnosti Ekokom se u nás vytřídí 80 % plastových lahví! Společný povinný cíl Evropské unie zní 78 % do roku 2026 (90 % do roku 2030). Tak čemu to mrhání miliardami, k dalšímu ouřadu „operátora systému vracení“, které nepovede ke zlepšení, ale k dalšímu zdražení pro pijáky balené vody?
Ono to vypadá, že pan ministr – po vzoru jiných ministrů této vlády – hodlá nejapnou novelu protlačit silou. No, a tak úplně zbytečně, nejen on, ale celá vláda si vyrábí i ze svých voličů odpírače. Jsem odpíračem silových řešení, jsem příznivcem rozumných a odborných řešení. Jsem proti této konkrétní novele, proti zdražování nápojů v plastech a potravin v plechovkách. Pokud to nepřinese zjevné zlepšení celkové situace s odpady. Přesvědčte mě jinak než tím, že ze mě uděláte „odpírače“! (Česky „odpůrce“.)
Pečlivě separuji už od dob, kdy se to tak ani nejmenovalo a šlo o „sběr starého papíru a kovů“. Jsem pro ochranu životního prostředí a jsem odpíračem tohoto ministra pro životní prostředí.
Ostatně – pivo je stejně lepší ze skla než z plastu.
Text autora: „Jak jsem se stal odpíračem“ publikoval 14. února internetový deník Neviditelný pes.