Bydlení a velikost obce
Domácnosti v České republice jsou podle velikosti obce rozděleny na dvě zhruba stejně velké skupiny. V obcích do 9999 bydlí 45,8 % obyvatel, a v obcích s 10 000 a více obyvateli žije 54,2 %. Na velikosti obce také výrazně závisí, jak lidé bydlí. Podle počtu obyvatel je rozdělení téměř vyvážené, nicméně v jednotlivých aspektech bydlení (druh bytu, právní forma bydlení, výdaje za bydlení či využívání hypotéky) se tyto dvě skupiny mnohdy výrazně liší.
Uvedenou problematiku na základě statistických údajů výstižně charakterizuje ve svém článku Aneta Nigrinová z oddělení příjmů, výdajů a životních podmínek domácností v Českém statistickém úřadě (ČSÚ). Článek byl publikován v šestém čísle časopisu Statistika&My, který ČSÚ vydává (plné znění článku).
Větší a menší obce
Podle ekonomické aktivity osoby s nejvyšším příjmem (domácnosti zaměstnanců, osob samostatně činných, důchodců či nezaměstnaných) je zastoupení jednotlivých typů domácností v obou skupinách velmi podobné. Rozdíly mezi velkými a malými obcemi dosahují maximálně 2 procentních bodů (p. b.).
Také z hlediska struktury domácnosti (jednotlivec, dvojice dospělých, dospělí a různý počet dětí, …) je rozložení v menších a větších obcích velmi vyrovnané. Největší rozdíl se objevuje u domácností jednotlivců mladších 65 let, které se vyskytují častěji ve větších obcích s 10 000 a více obyvateli, a to zhruba o 8 p. b. ve srovnání s menšími obcemi, což odpovídá přibližně 125 tisícům domácností.
Byty a rodinné domy
V jednotlivých aspektech bydlení, jako jsou druh bytu, vlastnictví bytu nebo výdaje za bydlení, se ve skupinách podle velikosti obce opakuje stejný základní motiv: v menších obcích převládají domácnosti s rodinnými domy, zatímco ve větších obcích dominují bytové domy.
Nejvýrazněji se to projevuje v kritériu druh bytu. V menších obcích žije sedm z deseti domácností v rodinných domech, zatímco v obcích s 10 000 a více obyvateli žije zhruba osm z deseti domácností v bytech.
Zřetelné odlišnosti vystupují i z hlediska vlastnictví bydlení, a to právě v návaznosti na druh domu. V obcích do 9999 obyvatel vlastní svůj dům či byt 77 % domácností, což je zhruba o 10 p. b. více než v obcích s 10 000 a více obyvateli. Ve velkých obcích tak žije 33 % domácností v nájmu, a devět z deseti těchto nájemních domácností užívá byt. V menších obcích je podíl nájemního bydlení nižší. Zároveň zde v bytech žije šest z deseti nájemních domácností a zbytek v rodinných domech.
Jak se liší hypotéky
Lidé si často mohou pořídit vlastní bydlení jen za cenu výrazného zadlužení formou hypotéky. V obou velikostních skupinách obcí má hypotéku kolem 21 % vlastníků bydlení, liší se však typ bydlení, na nějž se hypotéky vztahují. V menších obcích dominují hypotéky uzavírané na rodinný dům. Tento charakter zde má zhruba 76 % hypoték, což odpovídá přibližně 16 % ze všech vlastníků v obcích do 9999 obyvatel. Ve větších obcích slouží převážná většina hypoték k financování bytu v bytovém domě. Je to okolo 72 % hypoték, tedy přes 15 % všech vlastníků v obcích s 10 000 a více obyvateli.
Výdaje na bydlení
Mezi hlavní výstupy zjišťování Životní podmínky patří výdaje na bydlení, které pro většinu domácností představují jednu z největších položek měsíčního rozpočtu. Tyto náklady zahrnují nájemné nebo úhradu za užívání bytu, dále výdaje na energie jako elektřina, plyn z dálkového zdroje, ústřední topení a teplá voda, vodné a stočné, využití tuhých a tekutých paliv, ale i ostatní služby související s bydlením. Do těchto výdajů se nezahrnují splátky hypotéky ani úvěru na pořízení nemovitosti, protože jsou chápány jako investice. Nezapočítává se sem ani pořizovací cena bytu nebo domu.
Ve větších městech, kde převládá nájemní bytový fond, dominují vysoké náklady na nájemné a úhradu za užívání bytu, které tvoří 28,9 % celkových výdajů za bydlení. Významný podíl zabírá také ústřední topení a teplá voda se 14,9 % a vodné a stočné s 10,0 %.
V menších obcích, kde většina domácností žije ve vlastních domech, činí výdaje na nájemné a úhradu za užívání bytu pouze 13,2 % rozpočtu na bydlení. Největší položkou se v těchto oblastech stává elektřina, která tvoří 38,4 % celkových nákladů na bydlení. Následuje plyn z dálkového zdroje s 19,3 %. Výrazně větší roli oproti větším obcím hrají rovněž výdaje za tuhá a tekutá paliva, která se na výdajích za bydlení podílejí 8,5 %, zatímco v případě větších obcí se jejich podíl omezuje na 1,0 %.
Celkově je tak bydlení ve městech s 10 000 a více obyvateli pro domácnosti větší rozpočtovou zátěží, protože jejich náklady na bydlení jsou v průměru měsíčně vyšší přibližně o 1 300 Kč než v menších obcích.
Podíl nákladů na příjmech
Objektivnější měřítko finanční situace domácností představuje ukazatel zátěže nákladů na bydlení, vyjádřený jako podíl těchto výdajů na čistých peněžních příjmech domácností. Tato míra zátěže ilustruje reálný dopad na rozpočet lépe než samotná nominální výše nákladů. V obcích do 9999 obyvatel činí podíl nákladů na bydlení na čistém příjmu domácností v průměru 14,5 %. V obcích s 10 000 a více obyvateli je tento podíl vyšší a dosahuje hodnoty 17,0 %.
Příspěvky na bydlení
Důležitým faktorem výdajů na bydlení může být příspěvek na bydlení, který v Česku pobírá 4,5 % domácností. Téměř dvě třetiny z nich žijí ve větších obcích, což znamená, že příjemci příspěvku se koncentrují právě v obcích s 10 000 a více obyvateli. Většina z těchto domácností bydlí v nájmu, přičemž téměř polovinu tvoří domácnosti jednotlivců. Ty jsou rovnoměrně rozděleny mezi jednotlivce do 65 let a nad 65 let. Další významnou skupinu domácností pobírající příspěvek na bydlení představují rodiny s dětmi. Neúplné rodiny, které jsou definovány jednou dospělou osobou s alespoň jedním závislým dítětem, se na celkovém počtu domácností pobírajících příspěvek podílejí 21 %. Dalších 20 % jsou rodiny úplné, tedy dvě dospělé osoby s alespoň jedním závislým dítětem.