Viktor Liška: Obec je pro lidi součást jejich identity, nejen administrativní jednotka

Rozhovor s Mgr. Viktorem Liškou, předsedou Asociace společenství obcí České republiky, o tom, jaké výhody má pro obci to, že se se sousedními obcemi domluví na vzniku společenství obcí, a jak díky tomu může naplňovat svou politickou agendu i v oblastech, které by si samostatně dovolit nemohly.

Mohl byste v krátkosti představit Asociaci společenství obcí ČR?

Asociace společenství obcí České republiky je zastřešující organizace pro společenství obcí, které chtějí spolupracovat systematicky a dlouhodobě. Vznikli jsme v roce 2020 ve Středočeském kraji jako sdružení dobrovolných svazků obcí, postupně se k nám přidávaly svazky z dalších regionů a naše působnost se rozšířila na celou republiku. Když v roce 2024 vznikl nový institut společenství obcí a stal se postupně nejsilnější formou meziobecní spolupráce, přejmenovali jsme se na konci roku právě na Asociaci společenství obcí. Sdružujeme funkční mikroregiony, pomáháme jim s rozvojem a hájíme jejich zájmy vůči státu i krajům. Dnes v Česku funguje 58 společenství obcí, která sdružují 1205 obcí, a v nich žije přes 1,2 milionu lidí. Jsme i nadále otevřeni i dobrovolným svazkům obcí, které se zatím na společenství transformovat nemohou nebo nechtějí.

Česká republika má více než šest tisíc obcí. V čem podle vás jejich velká roztříštěnost nejvíc komplikuje život starostům a můžete uvést konkrétní příklad z praxe?

Velká část z nich jsou malé obce s několika stovkami obyvatel, kde je starosta na většinu agend prakticky sám. Rozsah povinností se přitom až tak neliší od větších obcí a měst. Malá obec si nemůže dovolit vlastního právníka ani specialistu na veřejné zakázky, takže buď platí drahé externí služby, nebo některé věci jednoduše nestíhá. Uvedu příklad z praxe. Při přípravě vysokorychlostní trati mezi Prahou a Ostravou dnes stát vyjednává s řadou obcí podél trasy zvlášť. Každá řeší totéž sama, bez společné pozice a bez odborného zázemí. To starosty vyčerpává a zdržuje to i samotné projekty.

Je řešením slučování obcí, nebo lze výhody větších celků získat i díky spolupráci, aniž by obce přišly o svou samostatnost?

Slučování obcí většina starostů odmítá a já se k nim připojuji. Obec je pro lidi součást jejich identity, nejen administrativní jednotka. A právě proto vznikl institut společenství obcí. Výhody většího celku se právě díky společenství dají získat i bez toho, aby obec o svou samostatnost přišla. Obce si zachovají vlastní zastupitelstvo, rozpočet i rozhodování o svém rozvoji a zároveň sdílejí to, co se jim vyplatí dělat společně: odborníky, techniku, dotační a projektový management či provoz různých institucí a projektů. Menší obce tak získají potřebné kapacity a o samostatnost nikdo nepřijde.

Společenství obcí už dnes fungují. Co mohou obce díky spolupráci zvládnout lépe, levněji nebo kvalitněji než každá sama?

Společenství obcí u nás fungují poměrně krátkou dobu, ale leccos díky nim už vzniklo. Dobrým příkladem je Šternbersko, kde obce společně vybudovaly páteřní síť cyklostezek za více než sto milionů korun. Takový projekt by jedna malá obec sama neutáhla, ať už kvůli penězům, nebo kvůli administrativě. Ve stejném regionu se přes dotace podařilo pořídit skoro patnáct tisíc nádob na tříděný odpad a obce si následně založily vlastní svozovou společnost. Spolupráce obcím umožňuje sdílet odborné kapacity, společně efektivněji využívat své zdroje a pouštět se i do větších investic, které by pro jednotlivou obec byly jen těžko realizovatelné. To jsou přesně věci, které dává smysl dělat ve více obcích najednou.

Vedle nově se rozvíjejících společenství obcí existují také místní akční skupiny a Dobrovolné svazky obcí Jak byste jednoduše vysvětlil rozdíl mezi těmito třemi formami spolupráce a proč potřebujeme společenství obcí?

Zjednodušeně se to dá popsat takto. Dobrovolný svazek obcí je spojení obcí za konkrétním účelem, třeba pro řešení odpadového nebo vodního hospodaření, výstavbě společné školy, či k propagaci svého regionu. Je flexibilní a osvědčený, obvykle ale řeší jen tu jednu oblast. Místní akční skupina je širší partnerství, kromě obcí do ní patří i podnikatelé, spolky nebo zemědělci, a jejím hlavním úkolem je rozdělovat evropské peníze. Společenství obcí sdružuje obce v rámci jednoho správního obvodu obce s rozšířenou působností a je určené pro strategickou a dlouhodobou spolupráci. Může navíc převzít i část výkonu veřejné správy, takže se nejvíc blíží sdílenému úřadu. Proto společenství obcí potřebujeme. Umožňují to, co dřív nešlo, například místní školskou správu (moderní způsob řízení školství na úrovni regionů), takzvaného létajícího úředníka a do budoucna i obecní policii. A obce přitom zůstávají samostatné.

Co konkrétně může společenství obcí přinést malé obci? Může jít například o sdílené odborníky, úřední agendu, školství nebo územní plánování?

Nejvíc oceňované bývá sdílení odborníků, na které malá obec sama nedosáhne. IT specialista, účetní, právník, projektový manažer nebo specialista na veřejné zakázky mohou pracovat pro několik obcí najednou. Stále více poptávaný je například sdílený opatrovník pro složitou agendu opatrovnictví, kterou musejí řešit i malé obce s neuvolněným vedením. Obce ušetří a získají odbornost, kterou by jinak neměly. K tomu se přidává část úřední agendy, podpora ve školství a koordinace územního plánování. Na Voticku třeba sdílený úředník pomáhá obcím s agendou rušení trvalých pobytů nebo s povolováním kácení stromů. Pro starosty to znamená hlavně méně papírování a víc času na vlastní obec.

Zkusme to ukázat na konkrétním příkladu. Jak může spolupráce obcí fungovat třeba ve školství nebo při územním plánování a kde už to v Česku funguje?

Ve školství jde v nejjednodušší formě třeba o sdílení školních psychologů, logopedů nebo speciálních pedagogů, které by si jedna malá škola sama nezaplatila. Ve vyspělejší formě pak jde o vytvoření sdílené místní školské správy v rámci SO, která je pro zřizovatele nástrojem zvyšování kvality jejich škol při zachování jejich dostupnosti. U územního plánování jde o to koordinovat rozvoj bydlení, dopravy a infrastruktury napříč regionem místo izolovaného rozhodování obec od obce. Vraťme se k vysokorychlostní trati. Pokud obce postupují společně přes společenství, mají silnější pozici v povolovacích řízeních a jednání se státem je rychlejší. Na Šternbersku zase všech třiadvacet členských obcí sdílí společný mapový portál, který jim usnadňuje správu majetku i komunikaci s krajem. To všechno už dnes reálně funguje.

Společenství obcí má podporu státu a jeho role se dál posiluje i legislativně. Co podle vás přinese připravovaná novela zákona o obcích a jak se to projeví v každodenní praxi obcí?

Vláda novelu schválila na konci července 2026 a teď ji čeká projednání v parlamentu. Pro obce přináší několik praktických věcí. Umožní společenství obcí zřídit společnou obecní policii, sdílet výkon vybraných agend a společně plánovat dopravní obslužnost. Součástí je i digitalizace rejstříku svazků obcí a nová evidence představitelů samospráv, která pomůže třeba při rychlém kontaktování starostů v krizových situacích. Vezměme obecní policii. Její provoz v malém obvodu vyjde zhruba na čtyři miliony korun ročně, což si malá obec sama dovolit nemůže. Přitom podle dat PAQ Reseach žije v obcích bez obecní policie více než tři miliony lidí. Když se obce na místní policii složí přes společenství, služba se stane dostupnou i tam, kde dnes chybí. Přesně tak se změna projeví v každodenní praxi, tedy dostupnějšími službami a nižší administrativou.

Co byste řekl starostovi, který se spolupráce s okolními obcemi obává a nechce přijít o svou samostatnost? Jak zajistit, aby společenství nebylo další zbytečnou byrokratickou vrstvou?

Obec si dál řídí vlastní rozvoj, rozhoduje její zastupitelstvo a společenství je nástroj v jejích rukou. O tom, co obec do společné agendy vloží, rozhoduje sama a postupně. Aby z toho nevznikla zbytečná byrokratická vrstva, musí společenství růst zdola, z konkrétních potřeb obcí, a jeho přínos se musí dát změřit ušetřeným časem a penězi. Pokud společenství obcí jen přidává další schůze a papírování, pak se něco dělá špatně. Dobře nastavené společenství by naopak mělo starostům práci usnadňovat a občanům přinášet konkrétní zlepšení kvality života.

Jakou roli v tom všem hraje Asociace společenství obcí ČR a co konkrétně může nabídnout obcím či svazkům, které se chtějí zapojit?

Jsme jediná organizace, která propojuje společenství obcí napříč celou republikou. Hájíme jejich zájmy při jednání s ministerstvy, připomínkujeme legislativu a včas informujeme členy o změnách, které se jich dotknou. Vytváříme metodické zázemí, třeba manuál pro zadávání veřejných zakázek ve společenství obcí, který jsme připravili pro naše členy. Pomáháme se zakládáním nových společenství i s transformací ze svazků obcí a propojujeme regiony, aby si mohly předávat dobrou praxi. Pořádáme konference, workshopy a semináře. Obcím, které se chtějí zapojit, nabízíme konzultaci, kde společně projdeme, co jim spolupráce může přinést.

Kdybyste měl říct jednu věc, která by měla českou meziobecní spolupráci v příštích letech posunout nejvíc, co by to bylo?

Nejvíc by pomohlo, kdyby stát bral společenství obcí jako plnohodnotné partnery při výkonu veřejné správy a dal jim k tomu stabilní podmínky, jasná pravidla a předvídatelné financování. Když budou mít společenství jistotu a jasná pravidla, zbytek už zvládnou samy. Spolupráce obcí v Česku má obrovský potenciál a stačí jí dát pevný rámec, aby ho naplno využila.