Veřejná správa – recenze nové publikace
Česká republika prošla od roku 1990 historicky bezprecedentní proměnou. Součástí této transformace byla i zásadní proměna správní – byla obnovena samospráva obcí a krajů, v organizaci výkonu správy v území se projevuje princip subsidiarity, objevují se rovněž snahy o depolitizaci a modernizaci veřejné (státní) správy. Autoři ve 13 kapitolách analyzují a kriticky hodnotí úspěchy, těžkosti i závažné problémy provázející tento složitý proces.
Autoři si mimo jiné kladou otázku, zda jsme svědky skutečného zvýšení kvality výkonu veřejné správy a disponuje-li struktura samosprávy a odborné správy dostatečnými finančními prostředky k zajištění komplexního rozvoje území. Rovněž zkoumají, jak může přispět ke zvýšení efektivity veřejné správy její digitalizace nebo umělá inteligence. Dochází k závěru, že tyto modernizační zásahy pomohou – za podmínky, že bude dokončena reforma veřejné správy na centrální úrovni, včetně ministerstev a dalších ústředních odborných orgánů státní správy.
V první části odborné knihy jsou přehledně probrány funkce veřejné správy, přičemž autoři se opírají o preferování současného stavu jako jednoho z východisek pro hodnocení dynamiky a zejména perspektiv veřejné správy v členění na státní správu a samosprávu. Souvislostem vývoje a reforem veřejné správy s transformací české společnosti od roku 1990 je věnována přiměřená pozornost, s tím, že například uvádí některé problémové záležitosti jako nesystémové územní vymezení vyšších územních samosprávných celků a k jejich následnému slučování do ne zcela přirozených celků regionů soudržnosti (NUTS 2), a to podle pravidel Evropské unie, s tím, že byly vytvořeny velmi problematické geografické jednotky, přičemž došlo k posílení centrální moci. I další části textu se opírají o řadu analýz funkcí veřejné správy.
Zajímavá jsou doporučení ve vztahu k depolitizaci státní moci, potažmo celé veřejné správy. Principy dobré správy jsou uvedeny v historickém kontextu, což činí knihu využitelnou pro řadu vědních i studijních oborů. Veřejné služby jsou prezentovány na současné úrovni diskusí včetně jejich poněkud problematického způsobu financování a zároveň systematicky a přehledně jsou uvedeny jednotlivé úrovně od národní/makroregionální, mezoregionální přes dvě mikroregionální úrovně až po tzv. submikroregionální a lokální, vždy s jasně definovanou věcnou náplní a příklady. Rovněž je vzpomenuta aktuální situace v pojetí meziobecní spolupráce a společenství obcí včetně jejích limitů, což představuje významný vklad do odborných diskusí k této otázce. Veřejný prostor je v knize podán pragmaticky ve vztahu k demokratickým procedurám.
Vybraným aspektům regionálního a municipálního rozvoje je vhodně věnována pozornost z pohledu hodnocení vývoje na jednotlivých úrovních pomocí HDP, míry nezaměstnanosti jakožto výchozích atributů pro regionální politiku v ČR. Veřejnými financemi, tedy speciálně příjmy a výdaji obcí se autoři zabývají především z pohledu ekonomického rozvoje obcí.
K ožehavém tématu financování veřejné správy přistupují autoři z pohledu funkčních a právních aspektů. Zajímavé a zároveň velmi diskusní téma managementu veřejné správy je pojato vývojově a s důrazem na klíčové principy a fungování současné veřejné správy.
Poslednímu hitu ve veřejné správě, tj. její digitalizaci jsou věnovány hned dvě zajímavé kapitoly v závěru odborné knihy, což je více než symbolické. E-Government a elektronické právní jednání je pojednáno ryze přehledně v kontextu posledních let a podmínek a důvěry pro elektronické transakce a identifikace včetně právního rámce.
Závěr knihy je věnován především nedokončené transformaci ústřední státní správy, zásadním otázkám vztahu společenské transformace a proměn veřejné správy v posledních více než třiceti letech v ČR včetně „přehlížení“ rozvoje informačních a komunikačních technologií.
Knihu lze doporučit jak studentům především právních, správních a příbuzných oborů na vysokých školách, tak i široké odborné veřejnosti včetně politiků a zastupitelů na všech úrovních.